Určitě vás to už překvapilo. Proč mobil, který by jinak dokázal spočítat jak dostat lidstvo na měsíc, se po třech hodinách na dálnici vybije?? Co on vlastně dělá: každých pár sekund musí zjistit „kde jsme„. Dále musí zjistit „co je okolo„. Dále musí předvídat (uzavírky, zácpy). Každou chvíli přepočítá nejlepší cestu k cíli. A to, že neustále sbírá data zvnějšku, vyhodnocuje je a neustále koriguje co se děje, TO JE HROZNĚ VYČERPÁVAJÍCÍ.
Proč to píšu. Tvoje rodina je vozidlo. Ty dělás navigaci. Pořád. Neustále ti v hlavě běží výpočet co se asi stane za 10 vteřin (spadne děcko do té díry?), co za půl hodiny (musíme odejít, přijít, kdo bude mít hlad, co je třeba stihnout na čas), co bude potřeba večer, ráno, zítra, tento týden, příští týden jedem na dovolenou, OMG. Organizace prostoru, nákupy, úklidy. Čas, vypravování, stíhání, souvislosti. Uložit děti. Odpolední spánky. OMG. Výživa, jíst zdravě, teplé večeře, vyživit chlapa. Aktivity, hračky, rozvoj dětí. Širší rodina, rozvoj vztahů, péče o všechny. Co bude všechno potřeba řešit zítra? Kdy si to můžeš připravit? Nemáš kdy.
Navíc, respektující rodina není autobus, kde jsou všichni poslušně připásaní a holt čekají, kam je dovezeš…
Chceš, aby všem bylo dobře. Takže neustále sleduješ jednotlivá minivozítka (děti, příbuzné, …) kam je jejich srdce táhne, předvídáš co udělají řidiči, co budou asi potřebovat. Víš, že je super, když si lidi dělají, co chtějí. Vytváří to ale ohromně komplexní situace. Uklidit domácnost s dětma nebo naplánovat a provést výlet je tím, co všechno musíš pořád brát v potaz, HROZNĚ VYČERPÁVAJÍCÍ. Komiks niže vysvětluje, že ženy jsou manažerky, ale neví se o tom. Musí zároveň provádět složitý projekt (domácnost) a vyvíjet ho dál. Prosím přečti to. Napadá tě k tomu něco?
ZDE CELÝ KOMIKS: http://a2larm.cz/2017/06/mela-jsi-mi-to-rict-feministicky-komix/
Přečteno?
Když se na to vyptávám lidí, jsou tyto reakce
1. Jasně že vím že jsem manažerka, ale nesmím to říkat. Můžu jen prudit, dělat policistku celé rodině, ale sklízím jen vzdor a psycho, když chci aby „pomáhali“. Blbý. Radši po nich nic nechtít.
2. Já nechci být manažerka. Nechci v tom být sama. Chci aby partner viděl souvislosti, aby se aktivně podílel. Pořád čekám co on udělá a pak to zas udělá blbě. Rozkol („nechápu co ona furt chce“). Blbý.
3. Já jsem to dávno přijala, že teď několik let budu manažerka na dva plné úvazky. Chci to dělat, není lepší řešení. Jen mi chybí ocenění, bere se to jako samozřejmost. Když se mi daří věci zvládat, kamošky mě pomlouvají že podrývám stádní kulturu nadávání (jaktože zvládám, když ony ne?). Plus fakt mám strach že mi to zůstane navždy, viz pohled na generaci našich matek. Ale vnitřně jsem to přijala, takže aspoň netrpím, prostě jsem superhrdinka. Kojím, nosím, naviguju domácnost.
4. U nás je to naopak, já si dělám víceméně jen co chci, ale chlap požaduje jiný standard služeb, nevím co s tím mám dělat. Trpí. Což je blbý.
Jak je to u tebe? Uvědomuješ si, že ten neustálý „mentální náklad“ je mazec?
Je to jako pracovat na l etišti na kontrolní veži, zároveň pár těch letadel i řídit a k tomu letiště uklízet, plánovat trasy a řešit menu v bufetu.
Pro někoho může být cesta podívat se na manažerské postupy z práce. Asi jsi dělala pod nějakým šéfem. Čím tě štval? Čím tě motivoval? Jak bys mohla být ty dobrá šéfka (ehm, manažerka)?
Možná jsi v práci byla trochu nebo hodně manažerka. Jak sis to organizovala? Jak sis určovala priority. Jak můžeš oddělit management (sledování situace, rozhodování, plánování, posunování něčeho někam) od prožívání konkrétní situace? Jseš v hlavě pořád někde jinde („co je třeba koupit“)? To je HROZNĚ VYČERPÁVÁJÍCÍ. V práci tak lidi děsně rychle VYHOŘÍ.
Možná jsi dokonce free osoba, pro kterou je slovo manažer nadávka, protože management má spojení s manipulováním a utlačováním lidí. Plánování, priority, kontrolní seznamy – to všechno zásadně odmítáš. V tom případě se nad situací zamysli též. Zkušenosti s nepříjemnými manažery ti totiž teď zabraňují vidět situaci jaká je (prostě jsi rodinná manažerka, ať chceš, nebo ne). A možná následkem toho někdy ječíš na děti, protože je toho prostě moc.
Pokud se cítíš jak paní v komiksu, mně jediný společný jmenovatel připadá ZJEDNODUŠOVAT, ZPOMALOVAT. Vědomě se vykašlat na spoustu aktivit. Uvědomuju si, že se to jednoduše řekne. Komiks měl ale na netu velký ohlas, tak jsem vám ho sem chtěla dát. Už aspoň to uvědomění, že to tak prostě je, ty jsi ten Zdroj ve tvé rodině, může něčemu pomoct. Přeju ať se ti daří najít způsoby jak se dobíjet každý tři hodiny, jak ta navigace v autě. 🙂
http://a2larm.cz/2017/06/mela-jsi-mi-to-rict-feministicky-komix/
Rozumím terapeutickému hraní, které zvládne každá máma. Přineslo k nám domů větší harmonii, omezilo smutky a vzteky, život s dětmi je pro mě teď mnohem lehčí.
A to bych přála každému. Protože mateřství je náročná záležitost! Ráda vás do léčivého hraní uvedu, abyste i Vy mohla zažívat méně bezmoci a více pohody.
Více o našem příběhu máme zde: Dopis mámě malého člověka.