Situace:
odpadla jste s virózou a děti tráví více času koukáním na pohádky, na YouTube videa.
Kdykoliv je z toho potřebujete vytrhnout, zavolat k jídlu, vyvenčit psa..
Samo peklo sa otvorí! 🙂
Děti vřískají, jsou nekooperativní až agresivní.
Váš závěr: OBRAZOVKY JSOU ZLO!!! Odteď jen LEGO a zvířátka. Následují boje s dětmi na život a na smrt. 
Co s tím?
Je to tak.
Hodně malých dětí potřebuje hodně hýbat svým tělem.
Pokud se silně soustředí na něco, co je úplně vcucne (dnešní animáky), mají tendenci v těle “ztuhnout”. Městná se v nich energie.
Když se pak vynoří, energie má tendenci “vybuchnout”. Zejména když je to náraz (máma přišla a vypla telku). Energie nemá kam jít a jde proti matce.
Co s tím?
1. Podporujte děti v tom, aby když koukají, mohly se u toho hýbat – lézt po sedačce, balancovat na židli, válet se na balónu … některé děti toto cítí intuitivně a dělají to samy od sebe i proti zákazům. (Sdílení: do kina chodíme do poslední řady, kde syn může šplhat po sedačce, sedat si na ni když je sklopená, nebo stát atd.)
Nejnáročnější na toto se mi zdá sedět někde skrčeně bez pohybu a koukat na malinký mobil, od kterého se ani nedá na metr pohnout, protože by nebylo nic vidět.
2. Vytvořte si “přetlakovou komoru” – rutinu, co se dělá, když dítě opouští obrazovkový tranz: chce to dynamicky hýbat tělem, vybuchnout tu energii řízeně.
– pusťte oblíbenou rychlou písničku,
- nechte dítě skákat na indoor trampolínce (super),
- nebo se válet po matraci,
- do něčeho bušit…
- perte se s ním (hravě) na koberci.
- Dělejte to s nimi.
Zkuste vymyslet něco, co se u vás dá dělat a postupně experimentujte, aby to bylo funkční pro dítě i pro vás. Ano, vůbec nemáte náladu na kraviny, ale pětiminutová kontaktní hra na medvědici a mláďata může ušetřit hodinový konflikt (který byste stejně musela “uklízet” vy).
Je to jako se “vyčurat”, dostat ze sebe ty naměstnané přebytky energie.
Co je cíl:
Dítě bude žít ve světě se zhruba nekonečným množstvím obrazovek.
Snažíte se ho do života vybavit tak, aby
- i v tranzu vnímalo -nějak- svoje tělo, neodpojovalo se úplně (spousta lidí dnes už například pracuje u PC ve stoje)
- všimlo si, že už má dost
- mělo strategie, jak to kompenzovat, považovalo to za normální součást hygieny.
Starší dítě už to bere jako součást života: teď budu dvě hodiny hrát videohru, takže abych stihl odchod na kroužek, musím skončit o 15 minut dřív, abych si stihl oběhnout blok a hodil se trochu do rovnováhy. Protože ví, že to tak fakt je. To je váš cíl.
Co se stane, když prostě “zakážete obrazovky”
- krátkodobě to možná ustojíte (záleží na povaze dítka, na mocenské dynamice u vás, ..)
- ale v pubertě se stejně odpojí a pojede si to po svém
- je risk, že v tom věku už vaše chytré rady o skákání na trampolíně bude totál ignorovat (je jeho vývojová potřeba se vymezovat proti rodičům)
- takže je super, když má z dětství spoustu zkušeností, jak toto funguje. Jak je v tenzi z přebytku energie, jak to jde často do vzteku, jak se s tím dá ale zacházet.
Uvažujete o tom podobně?
Máte tyto zkušenosti?
Co děláte, co se osvědčilo, co se neosvědčilo?
Hezky hravý rok 2023 přeje Mirka za Léčivé hraní