Léčivé hraní pro ty, kdo mají málo času „to studovat“

Dobrá zpráva: Připravujeme Léčivé hraní po kapkách. Za ty roky, co Léčivé hraní vysvětluji, jsem nashromáždila hodně dotazů z praxe: jaké konkrétní hry zkoušet nabídnout, jak si poradit s různými herními situacemi (např. dítě chce mocenskou hru, ale vy na to právě teď nemáte čas). Co dělat, čeho se vyvarovat.

Rozhodla jsem se udělat takové „Často pokládané otazky“ formou krátkých, pár minutových videjí. Otázka – odpověď.

Slibuji si od toho, že by to bylo užitečné pro rodiče, kteří nemají čas koukat na dlouhý videoseminář, nebo číst dlouhé texty.

Že si můžou nastavit vlastní rychlost postupu. Třeba si říct „každou středu a sobotu se kouknu na pětiminutové video“. A pak pár dnů uvažovat o tom, co tam bylo řečeno. Náš mozek funguje tak, že když se pravidelně vracíme k nějakému tématu, vyhodnotí to tak, že téma je důležité. Lépe si to zapamatuje a obrací k tomu pozornost. Dá se tedy čekat, že „Léčivé hraní po kapkách“ u vás způsobí, že častěji si vzpomenete, že chcete s dítětem hrát nějakou léčivou hru, nebo s ním přímo jít na herní rande, nebo prostě jen nějakou situaci obrátit do smíchu a „blbnutí“.

Mám hodně reakcí ve smyslu „Seminář byl skvělý, ale pak jsem na to zase úplně zapomněla, jako typicky na většinu seminářů“. Tak nové „videoodpovědi“ by mohly pomáhat i lidem, kteří už vědí, oč s Léčivým hraním jde.

Pokud vás to zajímá víc, můžete se podívat, jaké otázky zatím plánuji do Léčivé hraní po kapkách zpracovat: Léčivé hraní po kapkách – obsah.

K čemu je období vzdoru?

 

Věříte na „období vzdoru“? Většinou se to podává tak, že se to kryje s batolecím věkem, je to vývojová věc a matka to prostě musí vydržet. Můj názor

– vzdor přichází v jakémkoliv věku, pokud je dítěti „příliš těsný“ stávající způsob života. Je to jako by vyrostlo z oblečení, to ho najednou škrtí a ono ho ze sebe strhává. A přitom do teď bylo s touto mikinkou v pohodě, nebo ji dokonce mělo rádo!

– první vzdorování většina rodičů skutečně zažije u batolete. Sladké miminko získává představivost, najednou má jasnější cíle, chce konat ve světe podle sebe. Už se nenechá tak jednoduše přesměrovat odvedením pozornosti někam jinam

– jak moc je vzdor „drsný“, to záleží na několika faktorech: na vrozené povaze dítěte (jak moc si obecně stojí za svým „názorem“) a na tom, jak přirozené prostředí v rodině naplňuje jeho potřeby, například jak podobnou nebo odlišnou povahu a potřeby mají sourozenci, rodiče…

Co se dá se vzdorem dělat. Já obecně nejvíc věřím na prevenci. Součástí prevence je pro mě pokud možno rozumět tomu, co se děje. Umět rozpoznat, v čem je pro tohle konkrétní dítě aktuální životní způsob moc těsný, kde ho to škrtí. Co teď chce dělat jinak, volněji. V posledních letech mi k tomuto zkoumání výborně slouží Teorie typů jak ji podává Šárka Miková. Proto vás upozorňuji na dva nové její články: Období vzdoru a Různé typy – různá období vzdoru.

Poslouží vám jednak k zamyšlení „k čemu je to dobré, ten vzdor“ a druhak nabídnou několik rad, „jak na to“. Tak ať slouží.

 

Aletha Solter: Proč děti pláčou kvůli nepodstatným věcem

V roce 2015 jsme společně s různými matkami překládaly zajímavý text od Alethy Solter o pláči, kousek z něj je níže.

Mezitím v češtině vyšla celá její kniha (Slzy raného věku).

Proč se děti vztekají a pláčou kvůli nepodstatným věcem?

Délka a intenzita pláče a vzteku se často zdá neadekvátní vzhledem k situaci, která pláč vyvolala. Holčička pláče půl hodiny, protože nemůže najít obrázek, který namalovala. Nebo dítě pláče, protože jste mu k snídani naservírovali nesprávné cereálie. Tyto příklady nejsou spojené s žádným extrémním či ubližujícím jednáním ze strany dospělých, přesto děti stále pláčí, jako by jim šlo o život.

Pokračovat ve čtení „Aletha Solter: Proč děti pláčou kvůli nepodstatným věcem“

TŘI OBYČEJNÉ MOCENSKÉ HRY

1. Seděla jsem na návštěvě v domě s dětmi na schodech, když tu cítím, že mě ze zadu něco (někdo) ťuklo do hlavy. Rozhlédla jsem se: Uf, co to bylo? a hrála jsem zmatenost: Vždyť tu nikdo není, vůbec nechápu co mě to ťuklo??

Zabralo to okamžitě. Vája (5) se začal smát a hned mě ťukl znovu. Moje reakce byla dramatičtější – co co to? Co se to děje?? Vája se smál víc a hned „nenápadně“ ťukl znovu. „No toto??“ chytla jsem se rukama za hlavu. To už se přidal i Fója (3). Ťukali a dloubali, já jsem se jako by vztekala, kluci se řezali smíchy, hráli jsme to pár minut a pak si šli po svém. To je všechno. Ta nejjednodušší mocenská hra. Jejich maminka na to řekla „Ach jo, toto bych chtěla víc umět! Já často spíš prudím.“ Pokračovat ve čtení „TŘI OBYČEJNÉ MOCENSKÉ HRY“

MAMI, JSEM DÁREK! (Upřímná vděčnost)

Začalo to tak, že v návalu vánoc jsem synovi řekla „Můj nejhezčí dáreček jsi ty„. Dotklo se ho to zřejmě nějak, protože za chvíli přišel: Mami, řekni že jsem dárek! A tak jsme pár dní hráli tuto hru. Dáreček se rozhodl, kde bude uložený, já jsem ho překryla látkou a mluvila o tom, že, hele, tady je nějaká krabice, co je asi v ní?? No toto, je to náš Theo!!! To je krása, super dárek!

Vypozorovala jsem, že největší nadšení, smích a radost vzbudily ty případy, kdy jsem si opravdu dala na čas.

Pokračovat ve čtení „MAMI, JSEM DÁREK! (Upřímná vděčnost)“

Tipy na KNIHY

Tři knižní tipy.

1. AHA rodičovství

Tyto knihy (je i další díl) mají fakt velký ohlas, je to pro hodně lidí srozumitelně a použitelně podané to, oč se taky snažíme = respektující přístup zkoumající dětské potřeby. Píše to Laura, která hodně publikuje i na FB, takže komu nevadí AJ, můžete zkusit sledovat, může nějak nainspirovat:

Pokračovat ve čtení „Tipy na KNIHY“